Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedným z osobitejších zjavov na rodiacej sa mladej českej metalovej scéne začiatku 90. rokov boli SEBASTIAN, ktorí sa u pamätníkov zapísali hlavne debutovým albumom „Snÿ o Marii“ (1992). Na ňom je zaznamenaný chytľavý, občas psycho ladený mix thrash metalu a hard coru. Kapela vydala ešte jeden (1994), poslednou nahrávkou je EP spred deviatich rokov a oficiálne neskončila, aj keď je prinajmenšom neaktívna. Vokalista Dan Friml sa od roku 2012 venuje spolku s názvom MEAN MESSIAH, pôvodne ako hráč na všetky nástroje, dnes ako spevák, gitarista, basák a klávesista. Zostavu dopĺňajú bubeník Jiří Willander a basgitarista David Gabriel. Medzi Litoměřicami a Prahou pendlujúce trio po albume „Hell“ (2013) a EP „Let Us Pray“ (2016) v máji tohto roku vydalo dlhohrajúcu dvojku „Divine Technology“ u Slovak Metal Army.
Hoci MEAN MESSIAH mimo osoby hlavného protagonistu styčné body so SEBASTIAN nemajú, experimentálneho ducha či aspoň chuť kráčať menej tradičnými metalovými cestami im uprieť nemožno. Sedem skladieb na novinke možno zaškatuľkovať ako industriálne ladený thrash metal s občasnými úskokmi k death či melodickému metalu. Základ tvoria strojové marše bicích s kobercami kopákov, ktoré mne osobne trochu pripomínajú FEAR FACTORY po ich stočení kormidla od death metalu k mainstreamovejšej prezentácii razantného kovotepectva („Demanufacture“ a potom), prípadne aj dávny 90-kový „all star“ projekt VOODOOCULT. Nadstavbou ostrejších temp sú chladné, sekané gitarové riffy a väčšinou extrémnejšie podané, prípadne skandované vokály. Ale tak, ako MEAN MESSIAH poskytujú dostatočný priestor takisto variabilite i ľahkej, často skoro éterickej melodike, je tu miesto i pre klasickejší spev. Ostré, agresívne, skôr industriálne momenty sa plynulo striedajú s uvoľnenými a príjemným osviežením sú atmosférické, až post-rockové či post-metalové náladové vsuvky. Z koncepcie albumu sa trochu vymyká záverečná „Za světlem“, ktorá vďaka spevu v češtine (inak je album otextovaný po anglicky) pripomína skladbu, akú by mohli vystrihnúť aj INSANIA. Celkovo hodnotím kladne, nie je to nejaká moja krvná skupina, ale hudobnícky na úrovni, zvukovo tiež žiadna garáž a momenty, ktoré celok vytiahnu nad všeobecný priemer, sa nájdu.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.